Benátská! aneb zážitky z 15 % festivalu

8/02/2016

Tak jsem se letos poprvé podívala na festival Benátská!, přesněji řečeno na jeho asi 10-15%. Festival probíhal od čtvrtečního do sobotního večera v mém rodném městě Liberci. Bohužel mám v práci v Praze ve čtvrtek pozdě večer a v sobotu brzo ráno směnu, takže jsem mohla odjet až v sobotu po práci. Viděla jsem tedy jen úplný závěr festivalu. To mě v podstatě netrápilo, jelikož jsem chtěla stihnout jen Divokýho Billa, a tak trouchu jsem doufala i v Dragonforce. Do mého miniaturního časového okénka se mi to vešlo obojí, takže paráda.


Přijela jsem, ozkoušela toitoiky postavené z kopce (not fun) a chvíli se marně pokoušela najít mamku s jejím přítelem. Nakonec jsme se sešli až v půl dvanácté, právě před koncertem Divokýho Billa. S přítelem jsme si dali langoše, ačkoli jsem fakt nechtěla a půlku jsem ho ani nesnědla. Pak už jsme se nacpali blízko k pódiu, protože se chystali hrát Dragonforce.


Ti své vystoupení uvedli oznámením, že mají nemocného zpěváka, a aby nemuseli show rušit úplně, půjčili si nějakého pána odjinud. Pán odjinud neuměl pořádně texty písní, takže byl radši spíš potichu, ale to nevadilo. Na Dragonforce se stejně chodí kvůli totálně šíleným kytarám a bicím. Takže jsme si to užili i s cizím panem zpěvákem.


Po Dragonforce následovalo na hlavní stagi vystoupení Michaela Schenkera. Neskutečný showman, co téměř na každý song měnil kytaru, hrál tak, že mi ještě pozdě v noci hučelo v hlavě a měla jsem pocit, že ho poslouchám a odráží se mi to v lebce ze strany na stranu, a nikdy se to jeho nekonečné kytarové sólo nedostane ven.


¨

Jak už víte, já tam byla hlavně kvůli klukům z Divokýho Billa. Hráli tentýž hodinový playlist, jako letos asi všude. Pár písniček pro skalní fanoušky, ale opravdu málo, je prokládáno oposlouchanými rádiovými hitovkami typu Znamení, Čmelák či Malování. Do toho mají zakomponovanou ještě novou hitovku Tsunami, která je v pohodě, a Utrejch, která se nedá nikde pořádně poslechnout, takže to si kluci hrají tak jako pro sebe, nikdo v obecenstvu nezná víc než refrén a nemůže se přidat a užít si to. I tak jsem se ale dočkala i několika svých oblíbených songů, např. Pecka, Půl pátý ráno, Svatá pravda, Plakala nebo Cesta. A nakonec samozřejmě rádoby divácky vyprosená, ale předem naplánovaná Rozárka, kterou Billové ukončují svůj set téměř vždy. Bez Rozárky na konec by to prostě nebylo ono.


Stáli jsme s přítelem v první řadě a hned za námi moje mamka se svým přítelem. Užili jsme si to opravdu parádně, i když být to na mně, kluci hrají úúúplně jiné písničky. Ani jsem během jejich vystoupení nevyužívala naplno svou fotoakreditaci, abych na první 3 písničky mohla dopředu těsně pod pódium. Na rozdíl od předchozích vystoupení, která jsem pochopitelně fotila, jsem si chtěla DB prostě užít. A nebudu lhát, moc dobře se mi taky nefotí při červeném a žlutém světle, které rádi pro osvětlení pódia používají.

A zde důkaz, že jsme tam jako vážně byli :D

0 komentářů