Moje dopoledne s Číňanem

8/05/2016


Jak jste asi poznali z fotky, titulek lže. Nemám pro vás žádného opravdového Číňana. Můj kamarád Kuba ale v Číně bydlí a pracuje, a světe div se, přijel se podívat za námi do Česka. Protože to je můj nejlepší kámoš, tak si na mě udělal dokonce půl dne času ve svém nabitém programu (když přijedete do své rodné vlasti na dva nebo tři týdny, tak je jasné, že máte docela velkolepé plány) pod podmínkou, že s ním půjdu na čínskou ambasádu.

Takže jsem si přehodila den před tím směny v práci, abych nezavírala, dala jsem si budík na sedmou ranní a hurá na ambasádu! Až uvidíte nejlepšího kamaráda jednou za rok, protože se vám odstěhuje do Číny, tak vám dvě hodiny čekání v místnosti plné divných lidí vůbec nebude na obtíž. A to je mimochodem přesná definice toho, jak to na Velvyslanectví Čínské lidové republiky vypadá. Je to místnost o velikosti školní třídy s vysvícenými žárovkami, kde dostanete číslo napsané rukou na trhacím lístečku, úřední hodiny jsou 9 až 11 a na koho během té doby nedojde řada, má prostě pech.

Venku brutálně pršelo (nevím, kdo objednával počasí na ten den, ale objednal to blbě), takže nám ani nevadilo, že sedíme vevnitř... ačkoliv si tedy asi oba dovedeme představit příjemnější prostředí na sezení a povídání. Byli jsme snad předposlední před zavřením, stihli jsme to opravdu tak tak. A protože Kuba potřeboval jet brzy zase zpátky, aby vyzvedl rodiče včas v práci, tak už jsme stihli jenom rychlý (zato fakt výborný) oběd.

Řešili jsme to ještě v době, kdy jsme chodili oba do školy, že spolu musíme zajít někam na burgera. Mojí oblíbenou burgrárnu v Praze zavřeli a nechali si jen pobočku v Liberci, proto jsme šli do Kubovy oblíbené burgrárny, a jsem ráda, že mi ji konečně ukázal. Je to Peter's Burger Pub kousek od stanice metra Křižíkova. Původně jsem si myslela, že si v menu nevyberu, ale nejenže jsem si vybrala, také jsem si moc pochutnala.

Dozvěděla jsem se, že

  • V Číně lidé absolutně neumí řídit, takže musíte neustále dávat pozor, aby vám někdo nevjel do cesty.
  • V Číně lidé absolutně neumí anglicky, takže píší i mluví rozsypaný čaj a vy nemůžete nic, když s sebou nemáte člověka, který tomu rozumí. Nekoupíte si ani jízdenku či nezajistíte opravu něčeho, co se vám třeba rozbilo. Nemůžete se ani zeptat na cestu, když zabloudíte. Smůla.
  • V Dubaji si musíte dávat pozor, do kterého vagonu metra nastupujete, protože jeden vagon je určen výhradně pro ženy, a jste-li muž, můžete taky za nastoupení do tohoto vagonu dostat pokutu.
  • V Číně mají drahé jídlo a pití.
  • V Číně mají téměř nefunkční a velice nestabilní internet.
  • Může se vám klidně taky stát, že vám díky tajfunu odloží let, a místo středečního poledne dorazíte ve čtvrtek večer.
  • V Číně neprodávají pohlednice.
  • V Číně mají speciální stůl na pití čaje určený pro výjimečné příležitosti. Při tomto obřadním pití čaj stolem protéká a pijete ho až vyteče ven. Nemám absolutně tušení, jak něco takového může vypadat, natož chutnat.
Čína je dobrodružství, které zní z vyprávění zajímavě, ale když to člověk poslouchá, je tak nějak rád za Česko. Každopádně jsem ráda, že jsem se se svým nejlepším kámošem viděla, a příště snad na Vánoce :)

0 komentářů