Bryan Adams - Get Up

10/07/2016

Takže událost století, pozor. Poprvé v životě jsem byla v O2 aréně. Podívala jsem se 5. října na koncert Bryana Adamse, na který jsem opravdu hodně chtěla jít. A protože jediný člověk, který byl ochotný jít se mnou, byl můj kamarád Mirek (Bryanem doslova posedlý), museli jsme samozřejmě stát co nejblíž, nejlépe hned pod pódium. A protože na rozdíl od něj jsem nekupovala lístek "jako první z celé O2 arény hned v prvních vteřinách prodeje lístků", tak se mi to shánělo docela špatně. Navíc v tom nemám úplně praxi, takže jsem samozřejmě nic nesehnala a musel mi lístek taky sehnat on. Ale zadařilo se.

V den akce si mě pěkně vyzvedl z práce, abychom tam byli s dostatečným předstihem (musela jsem utéct ze směny o dvě hodiny dřív), vystáli jsme si frontu před otevřením vstupu, pak si Mirek pochopitelně musel koupit tričko, to je přece jasná věc, a následně jsme si dali poklusem kolečko kolem celé arény, když jsme hledali šatnu, jelikož se většina zaměstnanců tvářila, že jsou tam poprvé a radili nám každý něco jiného. Šatnu jsme našli, dali si rychle něco k pití, protože na stání se s pitím a jídlem nesmělo, a pak jsme šli zabrat kvalitní místečko v hledišti. Ještě se k nám připojili nějací dva Mirkovi kamarádi.


Bryan neměl žádného předskokana, což jsme věděli předem, tím, že jeho gigantická hlava promítaná na plátno dělá různé xichty, prý začínají jeho koncerty běžně. Však taky předskokana ani nepotřeboval. Mně úplně stačily Mirkovy komentáře jako "stoupni si přede mě, se o tebe opřu až mě budou bolet nohy" (má totiž dva metry a jsem ráda, že jsem jeho kámoška, jinak bych určitě stála za ním a neviděla absolutně nic), nebo "už to nabublává, to je vono" (kdykoli Bryan na plátně třeba zamrkal), nebo třeba "no poď, pořádně to zkontroluj, jestli je to přidělaný, to je vono ježišmarja, poď, no todle taky zkontroluj Bryan to má určitě blbě utažený" (když po pódiu chodil technik a kontroloval mikrofony) a podobně. Bavil tím docela dost lidí okolo a jakožto náhražka nějaké béčkové zahřívací kapely byl více než dostačující.


No a pak začala ta pravá show. Sice s mírným zpožděním, protože se čekalo na diváky, kteří se neobtěžovali udělat si časovou rezervu a přišli tedy pozdě, ale na lidi se spoléhat nedá, to víme moc dobře. Bryan i všichni ostatní členové doprovázející kapely měli sladěná padnoucí saka a nejen že hráli úžasně, skvěle se na ně i koukalo. Pecky z nové desky prokládali starými známými hity, a i když přeskakovali mezi pomalým a rychlým tempem, což by možná jindy mohlo být na škodu, tady se držela pořád stejná atmosféra nabitá energií bez ohledu na to, jestli hudebníci mlátili do nástrojů ze všech sil, nebo jestli měl scénu pro sebe jen Bryan s kytarou v úzkém kuželu světla.

Když jsme u toho, nemůžu vynechat, jak dokonale byla celá show nasvícená. Jakože, je jasný že musíme na ty muzikanty v tý tmě vidět, co řešíš? Ale já opravdu litovala, že nemůžu po celou dobu být nad hlavami diváků a fotit. Takhle úžasně světelně zpracovaný koncert jsem ještě neviděla. Bryan také často nechal zpívat samotné obecenstvo - však to musí být senza pocit, když vaši písničku zpívají unisono stovky, tisíce lidí - a minimálně vepředu pod podiem jako by každý chtěl Bryanovi osobně ukázat, že jeho songy zná nejlépe. Energie celého koncertu byla úplně hmatatelná a člověku běhal mráz po zádech.

Koncert sám o sobě byl do puntíku dokonalý, odešla jsem z něho posílená tak, že jsem skoro až do rána nemohla usnout. Bohužel se mi ale těsně po Bryanově odchodu a rozsvícení světel stalo něco, co mi náladu značně zhoršilo a z čeho mi bylo moc smutno, proto to ponocování, zatímco mi v hlavě hrálo All for love, nebylo zrovna příjemné.

Tak či tak musím říci, že jsem ráda, že mám občas šanci něco takového zažít. A je mi líto, že se mi podobných zážitků nedostává častěji, ať už za to můžou finance nebo časové vytížení. Omlouvám se za špatné fotky, co z koncertu mám, bohužel jsem tentokrát nemohla vzít foťák a můj telefon je na tohle nic moc. Proto tady vkládám jedno video, je sice škoda, že ho natáčel někdo z levé půlky, kde se na začátku rozjeli v rychlosti a pak se tomu smáli, my vpravo jsme (samozřejmě) zpívali správně... ale přibližnou představu, jak to tam vypadalo, si asi uděláte. :)

0 komentářů