Koncert Lindsey Stirling

3/02/2017

Stalo se tak už někdy na podzim, kdy mi napsala kamarádka Kája, že má dva lístky na koncert Lindsey Stirling, a že jestli nechci jít s ní. Kdo je Lindsey, to asi všichni víte, takže jistě chápete, proč jsem bez váhání kývla.


Malá vsuvka pro ty, kdo nevědí. Lindsey Stirling je houslistka, tanečnice a zpěvačka, kterou sleduji přibližně od té doby, co jsem na youtube našla její tenkrát novinku Spontaneous Me (to už je nějaký ten pátek). Její příběh je úžasný. V roce 2010 byla v soutěži America's Got Talent, kde postoupila až do čtvrtfinále. Tam jí však bylo řečeno v živém vysílání před miliony lidí, že není dost dobrá na to, aby hrála poslouchatelně na housle a u toho mohla ještě tančit. Doslova - prý zní, jako když někdo škrtí krysy, a měla by vystupovat ve skupině, jelikož nemá na to, aby vyprodala divadlo. Zabolí. Lindsey se však nevzdala svého snu a na tato slova kritiky se velice ráda odvolává, když nabádá i ostatní, aby se nenechali odradit kecálky a makali dál na tom, co je pro ně důležité a v čem mají talent. Když před vyprodaným Forem Karlín včera opakovala, že není dost dobrá, aby naplnila koncertní sál, všichni jsme se od srdce zasmáli. O její vystoupení v Praze byl totiž takový zájem, že přidávala ještě jednu show na 28. února. Mimo jiné je Lindsey už několik let i internetovou senzací. Na všech možných sociálních sítích lze sledovat nejen její tour, ale přidává i jak nové originální písně, tak spolupracuje s dalšími úspěšnými muzikanty (hodně známá je třeba píseň Radioactive spolu s Pentatonix - 144 milionů zhlédnutí) a vytváří covery třeba i k soundtrackům filmů či her.


Na koncert jsem se ani moc netěšila. Vzhledem k různým přesunům v práci atd. jsem byla opravdu unavená a upřímně, těšila jsem se domů. Navíc mi vůbec nedošlo, že od doby, kdy máme s Kájou sraz, budeme jenom do začátku koncertu nějaké tři hodiny stát, nejdřív ve frontě, potom na místě, abychom dobře viděly a nikdo nás nevystrčil. Přecejen jsme dvě křehké dívky, ač nemálo průbojné. Navíc už ve frontě venku, kde nám po nějaké chvíli byla dost zima, jsem chytla křeč do obou chodidel (nepochopíš), takže zatímco jsme si povídaly a stály jsme pevně, odhodlány nevzdat se relativně dobré pozice, já se kroutila jak hadice a asi 20 minut si střídavě protahovala jedno a druhé chodidlo. Vevnitř jsme zabraly velice dobré místo na horním balkóně přímo u zábradlí, takže lepší výhled jsme si asi ani přát nemohly. Lindsey začala se zpožděním necelých 10 minut, což jí bylo odpuštěno asitak v polovině první písničky.


Po prvních několika písních se Lindsey dostala k mikrofonu, aby všechny pozdravila, a po tom, co se zeptala, kdo je na jejím koncertě poprvé, mírně překvapila otázkou, kdo z přítomných byl i na jejím přidaném koncertě o den dříve. Nějakých 10 nebo 15 nadšenců v prvních řadách se ozvalo, a my s Kájou nechápaly, proč by někdo šel ve dvou po sobě jdoucích dnech na ten samý koncert. No, pochopily jsme vzápětí.


Byly jsme totiž svědky absolutně dechberoucího představení. Chvílemi jsem si připadala jako na vystoupení úžasné taneční skupiny, kde hlavní tanečnice asi nevěděla, co s rukama, a tak si vzala housle a celou show posunula na další level. Za nějakou hodinu a půl (počítaly jsme zpětně, protože celá show byla tak úžasná, že mi prostě vypnul mozek a jenom jsem fascinovaně zírala) Lindsey vystřídala asi 7 outfitů, možná jsem na další zapomněla, nevím. Zahrála jak pečlivě vybrané pecky z nové desky (například skvělou The Arena), tak i největší hity celé své kariéry (mně osobně udělala radost s dubstepovým Crystallize či Elements - na záznam přímo z koncertu, ne tedy z Prahy, se můžete podívat níže).


Viděli jsme všechno. Viděli jsme Lindsey jako baletku, viděli jsme ji jako vážnou houslistku vzpomínající na lidi, kteří její život v posledním roce opustili, viděli jsme ji stepovat, viděli jsme ji přeříznutou napůl v rámci kouzelnického triku, viděli jsme ji levitovat, viděli jsme ji hrát hudbu z Harryho Pottera, Zeldy a Pirátů z Karibiku na maličké dětské housličky, pobavila nás, okouzlila, motivovala, nabila neskutečnou energií. Celá show byla dotažená k absolutní dokonalosti a ano, kdyby byla Lindsey v Praze zase zítra, šla bych znovu. Nebo bych i za lístek dala dvojnásobek, pořád by se to vyplatilo. Lindsey je pro mě vzor dříče, co se nenechá odradit, ačkoli celý svět může online sledovat překážky, co se jí staví do cesty. Ona se nikdy nevzdá, vždy se po pádu zvedne, otře slzy, opráší kolena a jde makat dál. Je vidět, že miluje, co dělá, a dává do toho vše. Myslím, že název Brave Enough tour mluví za vše. Nedovedeme si asi nikdo představit, kolik práce bylo potřeba, aby vůbec vznikla takhle jedna show, natož aby se Lindsey ve své kariéře dostala tam, kde je nyní. Nezbývá říct nic víc než klobouk dolů, držím palce do budoucna. Jestli budete někdy někdo mít šanci se jít na Lindsey podívat, určitě neváhejte :)

Foto: informuji.cz (první), Kája (zbylé tři)

PS: Zajímalo by mě, kolikrát už Lindsey po někom omylem hodila smyčcem, když s ním furt tak mává.
PPS: 80 % lidí muselo vidět prdlajs, divim se, že jim to nevadilo. No nic.

0 komentářů