Tsunami ve Žlutých lázních

7/05/2017


Slíbila jsem, že o tomhle napíšu, a i když už uběhl od události více než týden, takže článek nebude dvakrát aktuální, sliby se mají plnit. V úterý 27. června 2017 jsem byla ve Žlutých lázních v Praze na koncertu své nejoblíbenější české skupiny Divokej Bill, která je zrovna na tour k nové desce s názvem Tsunami. I když jsem tam nebyla pracovně, takže fotky jsou jen z mobilu a ještě ani ne z mého, myslím, že co z atmosféry jde předat, to předají, a zbytek byste stejně museli zažít.


Vyšlo to zrovna tak, že se koncert strefil doprostřed asi tak nejbláznivějšího týdne za hodně dlouhou dobu. Po několika dnech téměř beze spánku jsem sice měla v plánu si na tuhle akci odpočinout, abych z toho vůbec něco měla, nakonec jsem ale v noci předtím spala pouhé dvě hodiny... a půl hodiny odpoledne před samotnou akcí, takže jsem byla nejen unavená, ale i zblblá.


Na místě sice prodávali mexickou kuchyni, klobásy a špízy, nějaké nealko a hromadu piva (partnerem Divokej Bill tour je totiž Lobkowicz), ale pro utahaného člověka, co se potřeboval dostat do dobré nálady a pivo nepije, to je docela nic moc nabídka. Nakonec jsem se uchýlila k jedné skleničce spešl namíchaného Jamesona, jelikož naštěstí Jameson je partnerem tour také. Musím každopádně říct, že tyhle open air koncerty jsou přesně akce, na nichž by se člověk klidně utloukl po nějakém cideru či v nejhorším případě třeba Friscu, což by organizátoři měli zohlednit. Třeba by se jim to i vyplatilo.


Předskokanem byla skupina Poletíme?, kterou jsem absolutně neznala, alespoň podle názvu. Trochu mě překvapilo (i když upřímně nevím proč), že má stánek s merchem hned vedle stánku Billa, že na všech propagačních materiálech ke koncertu jsou napsaní velkým písmem, jako by to snad bylo nějaké lákadlo... Několik lidí v tričkách s nápisem Poletíme? však jasně poukazovalo na to, že ne všichni tam ten večer byli kvůli Divokýmu Billu.


Stáli jsme vepředu, jelikož prostě blbě vidím a chci z koncertu něco mít. Proto mi hned prvních pár písniček pěkně odrovnalo sluch a celý koncert jsem slyšela skoro jako přes plexisklo. Poletíme? jsem neodhadla - i když podle názvu mi je tato skupina absolutně neznámá a chtěla jsem jejich vystoupení mít co nejdříve za sebou, během svého krátkého setu nejenže dokázali opravdu rozproudit a rozezpívat celé obecenstvo, ale třeba tři nebo čtyři písničky jsem poznala a znala, včetně textu. Hm, tak už aspoň vím, od koho ty věci, co si občas broukám, jsou. Poletíme? si tedy ode mě zaslouží malé nevýznamné plus, které nebude zapomenuto.


Koncert Divokýho Billa měl naopak jedno veliké mínus, s nímž jsme ale počítali předem. Žluté lázně totiž kapele nakázaly večerku - koncert tedy musel skončit nejdéle v 10 hodin. Což na konci června přirozeně vychází tak, že vyjma posledních pár písniček jsme byli ochuzeni o světelné efekty, jimiž skupina nikdy nešetří. Prostě nebyla dost tma.


I přesto se ale bylo na co koukat. A hlavně co poslouchat. Divokej Bill nás přivítal písní Dobrý časy z nové desky Tsunami, což vzhledem k jejímu textu dává smysl. Do celkových více než 30 songů, které si pro nás připravili, se jim povedlo z nové desky vměstnat snad polovinu, včetně mých oblíbených - Naděje a Požehnání.


Stáli jsme cca ve třetí řadě a opravdu jsme se mačkali, proto jsme byli ochuzeni o téměř všechno skákání, které se během koncertů Divokýho Billa praktikuje ve velkém. I tak jsem párkrát někomu šlápla na nohu, ale to už je prostě riziko toho, že stojíte na koncertě populárního interpreta vepředu. Během koncertu jsme několikrát dělali pauzu a mávali kolem jedoucím parníkům (pro ty, co nevědí - Žluté lázně se vyskytují přímo na břehu Vltavy a je tam docela lodní provoz).


Hodně jsem se bála toho, co budou hrát, protože třeba během loňského léta neměli ten playlist sestavený vyloženě dle mého gusta (samé rádiové hitovky typu Pocit, Čmelák či Znamení, které už léta nikoho neba). Tady se naštěstí vešlo všechno. Jak tyto písně, které jsou pro skupinu podle mě zárukou toho, že opravdu bude zpívat celé obecenstvo, tak i ty opravdové pecky, které z Billa dělají, to, čím je - například Sudička, Šibenice, Dávno a další. Poprvé jsem slyšela naživo hrát píseň Unisono, která mě překvapila, že je stejně dobrá, jako v klipu, a také svoji srdcovku Laboratoře Delta, v což jsem ani nedoufala a kluci mi tím udělali obrovskou radost.


Songy jako Pecka, Koně, Cesta, Svatá pravda, Vstávej nebo Půl pátý ráno jsou takovou jistotou, která dává koncertům Divokýho Billa tu správnou atmosféru, lidé je znají dobře a přesto nejsou oposlouchané a stále baví. Jediné, co chybělo, bylo možná Kladivo a Bohužel, což by také dalo koncertu "pořádný grády", ale nemůžeme asi mít všechno. Koncert již tradičně zakončila píseň Rozárka (což mají všichni opravdoví fanoušci naučené do té míry, že po prvním přídavku už nekřičí "ještě jednu"", ale "Rozárku!", protože prostě vědí, která ta "ještě jedna" bude) a s úderem desáté večerní se davy z rozlehlé plochy Žlutých lázní začaly cpát do tramvají.


Během koncertu proběhl mimo jiné i křest nové desky (zajímalo by mě kolikátý), kterou bohužel stále nemám - až si jednou pořídím gramofon, asi si ji koupím rovnou na LPčku. Každopádně byl koncert parádní, dokonce i počasí vyšlo, a i když to každou chvíli vypadalo, že začne pršet, tak vydrželo relativně slunečno, ale zase nebylo vedro. Divokej Bill je moje láska, jedna z mála českých skupin, které poslouchám (i když s přibývajícím věkem začínám být čím dál flexibilnější a tolerantnější, co se hudebního vkusu týče). A jsou prostě skvělí.

Další fotky:











0 komentářů