2016, 2017... a co bude dál?

1/04/2018


Přelom roku. Doba, kdy se hodně zamýšlíme... většinou proto, že "se to tak prostě dělá" a nejde tomu utéct... a tak taky často víme přesně, v jaké situaci jsme byli rok, dva, tři zpátky... případně v jaké situaci chceme být třeba rok od teď.

Já tohle tak trochu podvědomě dělám i na narozeniny - ty totiž mnohem lépe ukazují další rok života toho daného člověka - ale je pravda, že u mě osobně je nakonec největší přelom stejně vždycky kolem Silvestra.

Od roku 2018 mám opravdu velká očekávání. Nevím přesně, co přinese, ale jsem zvědavá a těším se. Vím, že mě čeká spousta dobrých věcí, spousta změn a posun v mnoha oblastech. A jak to vím? No, samozřejmě to nevím stoprocentně, protože to je budoucnost... ale vím to z toho, jak se můj život v posledních letech vyvíjel. Všechno směřovalo už dlouho k tomu, abych byla dnes v situaci, v jaké jsem, a byla připravená na nejlepší rok, co jsem kdy zažila.


Tak trochu to začalo v pověstném roce 2016, což byl svým způsobem katastrofický rok snad pro všechny (a nemám na mysli jen to, že umřelo hodně celebrit). Já do toho roku spadla naprosto bláznivě, všechno se zdálo krásné, dokonalé, příliš dobré na to, aby se dalo věřit, že to tak vydrží, a přesto jsem tomu věřila... všechno bylo jak na růžovém obláčku a nic nebylo pod kontrolou. Během roku se pak tohle vše - celý můj život dá se říct - sesypal jak domeček z karet a navzdory úžasnému začátku to byl zatím nejhorší rok mého života (a to třeba 2015 taky obsahoval více než jeden pořádný držkopád).

Rok 2016 jsem končila hodně bolestivě a smutně, což nešlo přežít jinak, než být po několik měsíců konstantně v lihu a modlit se za lepší zítřky. I dnes, když si na to období vzpomenu, píchne mě u srdce a občas mi ukápne slza. A dokonce i mí nejbližší, kdo vědí, co se tenkrát dělo, asi úplně nechápou, jak moc mě to vnitřně zničilo. Rok 2016 byl jako jízda novým rychlým autem, užíváte si ten pocit, všechno je lepší než kdy dřív... a pak narazíte do zdi, ano, s tím rychlým autem, a skoro vás to zabije, musíte projít dlouhou dobou pomalého uzdravování, a i přesto máte trvalé následky. Takový byl můj rok 2016.


Loni na Silvestra jsem byla se svou ségrou a jejím přítelem. Pili jsme rychlé špunty, protože ségra byla nemocná, ale i tak se snažili, abychom si užili hezký večer... a já se cítila po uplynulém roce jako troska. Uvnitř mě bylo prázdno, nebyla tam žádná vůle jít dál a žádná radost, v podstatě tam byly jen zbytky bolesti, otupělost a pocit slabosti, pocit toho, že už nechci pokračovat v existenci a muset překonávat další překážky. O půlnoci jsme šli ven, prskali prskavky a řekli si, jak 2017 bude náš. Nechtěla jsem žádný další rok, nechtěla jsem žádnou další budoucnost a žádnou další nejistotu toho, ze které strany přijde další facka od života. Jako by ale celý vesmír věděl sám moc dobře, že tohle prozatím stačilo.

2017 byl pro mě rok, kdy jsem se pomalu dávala dohromady. Ať jsem chtěla, nebo ne, život jde prostě dál a čas zahojí kdejakou ránu. Takže i když se během 2017 žádná extra boží událost nestala, nic, co by mě nějakým způsobem nakoplo nebo otočilo můj život naruby, nic, co by mě posunulo dál, nic extra nového jsem se nenaučila, neudělala jsem sama proaktivně žádnou velkou změnu, vím, že to tak je dobře. Žádné velké kroky bych neustála. Rok 2017 byl pro mě rokem, kdy jsem pomalu záplatovala a spravovala jednotlivé části své existence a i své bolavé duše.


Změnila jsem pracoviště - ne pozici nebo práci (tu mám na to příliš ráda), ale kolektiv, prostředí a i finanční ohodnocení. V rámci věcí, na nichž jsem pracovala předtím mimo svůj full-time job (typu korektury, psaní článků atd.), mi přibyly nějaké nové projekty, nová témata a i v téhle oblasti nové kolektivy a nové příležitosti výdělku. Co se mého minipodnikání týče, do roku 2017 jsem vstoupila jako někdo, kdo sice věří tomu, co dělá, ale nemá vůbec žádný úspěch a je na to sám. Nyní mám kolem sebe tým skvělých lidí a přátel, kterým bych svěřila i svůj život, jak moc jim věřím a mám je ráda, a máme větší úspěch, než jaký jsem v několika letech předtím vůbec považovala za reálný. A vím, že v roce 2018 se posuneme ještě mnohem dál.

Změnilo se mi i bydlení, o čemž jsem vám již psala v předchozím článku, nyní mám o hodně víc prostoru, mám to o hodně blíž do práce, a to celé za o hodně nižší náklady, takže i to se v obrovské míře změnilo k lepšímu. A mám vedle sebe - jak v bydlení, tak v životě - člověka, který mi za poslední rok dal přesně to, co jsem potřebovala. Dal mi svůj čas a pozornost, do ničeho mě netlačil, protože nejspíš věděl, s jakou hromádkou neštěstí má tu čest, a jen mě nechal se postupně dát dohromady. S mnohým mi pomohl, a když to jen trochu jde, táhne se mnou za jeden provaz. Mám vedle sebe člověka, který místo aby můj svět rozbíjel, dává ho dohromady, a místo aby mi do života vnášel napětí, stres a strach, vnáší mi do života klid, sílu a podporu. Rok 2017 byl pro mě rokem, během něhož jsem pomalu a opatrně znova našla pevnou půdu pod nohama, znovu jsem našla víru v sebe a i v to, že svět není úplně pekelné místo.


Právě proto věřím, že 2018 bude super. V poslední době do mého života vstupují dobré věci, vše se obrací k lepšímu, a co se ještě k lepšímu neobrátilo, to jen čeká, až to k lepšímu obrátím já. Mám do nového roku spoustu plánů a cílů, mám i předsevzetí a nic z toho vám nepovím :P

Každopádně i vám všem ostatním přeji krásný rok plný skvělých zážitků, splněných snů, úspěchu, radosti a hlavně zdraví. Mějte se rádi, užívejte si každého dne a co nejvíce svého času věnujte tomu, co vás baví a naplňuje.

Tak zase někdy...
                                                   ...ahoj :)

0 komentářů