Dobrodružství, které jsem slíbila, že tady popíšu, se odehrálo už před čtyřmi měsíci. Život - jak má ostatně ve minimálně ten můj ve zvyku - byl prostě chaos a k sepsání zážitků jsem se dostala až teď. Bude to muset stačit.

Nejdřív základní informace: já a můj partner jsme v období od 14. září do 6. října 2022 byli v Americe. Náš roadtrip po jihozápadě USA začal a skončil v San Franciscu, celkově jsme najeli přes 7,5 tisíce kilometrů a navštívili čtyři státy - Californii, Nevadu, Utah a Arizonu.

Golden Gate Bridge - San Francisco

Před cestou

Nejdřív trochu něco k plánování. Začali jsme tím, že jsme si vytyčili, co chceme v Americe vidět určitě na sto procent a pak co by se nám líbilo, ale netrváme na tom, a naházeli to všechno do mapy. Jelikož já již na východním pobřeží byla, většina míst, na nichž jsme se shodli, byla na západě a víceméně pohromadě v jednom "chumlu". Pospojovali jsme je na mapě do jedné okružní trasy a pak už pracovali s tím.

Sequoia National Forest

Dovolená měla být především pohodová. Kromě hrubého návrhu, kolik máme cca na kterou část cesty dní, abychom aspoň s malou rezervou stihli letadlo zpět do Evropy, jsme nic víc pevně neplánovali. Zarezervovali jsme ubytování pouze na první asi tři noci (kvůli celnímu, bez potvrzení o ubytku jsou totiž schopní vás na spoustu hodin zdržet na letišti nebo vás klidně nepustit do země), a zbytek cesty jsme řešili operativně. Tenhle postup nám poskytnul jednak dostatečnou flexibilitu a klid, a navíc se nám několikrát povedlo přes booking sehnat super pokoj za opravdu dobrou cenu právě díky tomu, že jsme rezervovali na poslední chvíli, často jen den předem.

Yosemite National Park

Cesta

Celá naše dovolená proběhla naprosto hladce, pouze se dvěma drobnými vadami na kráse. První z nich se týče letů (druhá pak Údolí smrti, ale o tom později).

Cestou tam i zpět jsme letěli přes Barcelonu a v obou případech jsme měli na přestup 14 hodin. To s sebou samozřejmě nese vlastní úskalí, nepohodlí a různé potíže a otravnosti, s těmi jsme ale samozřejmě počítali. 

S čím jsme však nepočítali, bylo, že mi cestou tam v Barceloně ztratili kufr, a cestou zpět nám pro jistotu ztratili kufry oba. Všechny tři ztracené kufry se k nám nakonec dostaly s přibližně týdenním zpožděním, všechny zničené. 

Sequoia National Forest

Jelikož jsme celí zodpovědní a předvídáme kde co, dokonce jsme si každý dali do kufru toho druhého pár svých věcí pro případ, že by se toto stalo (a musím doporučit). Navzdory tomuto opatření ale nic moc zážitek. Při zřizování cestovního pojištění nás navíc opravdu nenapadlo, že nám limit 2000,- na kufr na člověka nebude stačit a že naše pojištění nepokrývá alternativu, že jednomu člověku během jedné dovolené dovedou zničit kufry i dva. Na přestupu v Barceloně jsme tedy prodělali a rozhodně ho nedoporučujeme, jsou to prostě mamlasové na n-tou.

Chceš vidět sekvoje? Nesmí ti vadit serpentiny

V horách

Po prvních pár dnech v San Franciscu, kde jsme si půjčili auto, pořídili si simkartu a celkově se zařídili na cestu, jsme vyrazili do vnitrozemí. Pak jsme několik dní přespávali ve Fresnu (které za návštěvu opravdu nestojí), z nějž jsme vyjížděli na výlety do národních parků v horách. Během těchto dní jsme navštívili dvakrát Sequoia National Forest a jednou Yosemity. 

"za 3 hodiny odbočte vpravo"

Pokud se chystáte na výlet po přírodních památkách v USA, vstup do většiny národních parků a dalších chráněných rezervací pokrývá America the Beautiful Pass. Za jednorázový poplatek $80 se tak dostanete skoro všude, dokud je na kartičce uvedeno jméno alespoň jednoho člověka z auta. Jelikož jsou tam dvě místa na podpis, vyplatí se před odjezdem projet české internetové bazary, kartičku totiž neustále někdo nabízí buďto úplně prázdnou nebo s jedním volným podpisovým místem klidně za poloviční nebo i nižší cenu.

Ale pozor - i s Annual Passem je do některých parků, případně na některé konkrétní traily potřeba si vstup zarezervovat s předstihem. Proto vždycky radši kontrolujte weby parků.

Angels Landing Trail - Chain section

Death Valley

Kromě ztracených kufrů šlo všechno ostatní hladce, až na Údolí smrti. Roadtrip jsme měli naplánovaný tak, abychom Údolím projeli do Las Vegas, kde jsme se nechtěli zdržovat, naopak se tam stavit maximálně na jídlo a hned pokračovat dál. 

Kdo jste byli v USA, víte, že tam prostě dlouho, často několik hodin, jedete rovně, bez jediné zatáčky, odbočky, či aspoň benzínky, než narazíte na známky civilizace. Vyrazili jsme tedy ráno na cestu a po necelé hodině takovéto cesty byla prostě najednou na silnici betonová zátarasa s cedulí, jež nás informovala, že Údolí smrti, nejsušší a nejteplejší místo v celé Severní Americe, je zatopeno a z důvodu povodní není průjezdné. Takže nám nezbylo nic jiného než se otočit, jet hodinu rovně zpátky a pak celé Údolí smrti objet. Ten den jsme byli na cestě možná 9 hodin a neviděli jsme prakticky nic. To ale tak nějak k roadtripu po Americe taky patří. Občas prostě dlouho jenom jedete.

Výhled na Zion National Park z vrcholku Angels Landing

Zion

Za asi nejkrásnější část výletu po USA považuji národní park Zion a konkrétně poměrně dobrodružný výšlap Angels Landing Trail. Není přístupný pro všechny, z důvodu bezpečnosti je kapacita omezená, a asi aby to bylo fér, pořádá se nějakou dobu dopředu celonárodní slosování zájemců. My měli štěstí - jak na slosování, tak na počasí. 

Úplný konec výšlapu, takzvanou chain section, totiž jdete ve velké výšce po hřbetu skalního útvaru, prakticky bez jištění, jen tu a tam po straně máte na přidržení řetěz. Je to úžasný zážitek, parádní výhledy, adrenalin.... rozhodně to stálo za to. I když jsem se dalších několik nocí budila, protože se mi pořád dokola zdálo, jak odtamtud padáme. Tady jen pro představu video od někoho z youtube, jak to tam vypadá.

Bryce Canyon

Další zastávky

Nechci se tu podrobně rozepisovat o každé zastávce, kterou jsme udělali - navšívili jsme např. krásný národní park Bryce Canyon (kde bylo naprosto nesnesitelné vedro a sucho), Arches (podle mě za moc nestojí, tu a tam je sice zajímavý kámen, ale jsou od sebe daleko, takže jen jezdíte autem z místa na místo), viděli jsme potašová pole a spoustu dalších menších kaňonů, kroutících se řek, Hoover Dam, viděli jsme to slavné místo v Monument Valley, kde běžel Forrest Gump, projeli si - byť malou - část historické Route 66... To hlavní, kvůli čemu jsme do Ameriky jeli, byl ale Grand Canyon.

Čipmank

Grand Canyon

Grand Canyon je fakt obří díra v zemi (v některých místech dlouhá jako celé Česko). Možná je trošku škoda, že jsme to brali obloukem a tuhle lahůdku si pošetřili skoro na konec, protože vidět tento kaňon jako první ze všech kaňonů, které jsme stihli navštívit, by byla asi úplná bomba... i tak nám ale svou velikostí takříkajíc sroloval podkolenky. Je to jen těžko popsatelné/zachytitelné na fotce, musí se to prostě vidět.

Grand Canyon - South Rim

Taky jsme u Grand Canyonu utratili spoustu peněz za upomínkové předměty a došli si na naprosto luxusní steak do místního steakhousu, který byl tak dobrý, že nás skoro ani nebolela ta cena, kterou stál (asi nějaká blízkokaňonová přirážka či co). O budgetu a ceně dovolené ale až trochu dále.

Města

Z měst jsme toho popravdě zase tolik nenavštívili, zaměřovali jsme se na přírodu. Na začátku samozřejmě San Francisco, tam jsme byli několik dní a prohlédli si to tam více. Las Vegas jsme v podstatě jen projeli - nebo tedy zastavili jsme tam v obchoďáku na čínu k večeři, ale to se asi nepočítá jako plnohodnotná návštěva - a jediné další větší město, kde jsme ještě strávili nějaký čas, bylo Los Angeles. Tam jsme byli taky pár dní, prošli se po pláži, nakoupili si kde co, navštívili zábavní park Universal Studios a hlavně si trochu odpočinuli. Ujet každý den pár set kilometrů člověka prostě znaví... navíc v takovém suchu a takové nadmořské výšce, že kdykoli jsem vystoupila z auta, musela jsem si do něj sednout zpátky, protože se mi neustále motala hlava.

Pohled na potašová pole z vyhlídky Dead Horse Point (trošku sci-fi, že)

Jídlo

Jídlo bylo jednou z položek, na něž jsme se těšili nejvíc. Že takříkajíc zaprasíme. Ochutnáme spoustu fast-foodů, co v Česku nejsou, sladkosti, co se tu nedají koupit, a mnohé další. Moje zkušenost z předchozí návštěvy Států tohle těšení jen umocňovala, a totéž nadšení potvrzovali všichni z mých známých, co byli v Americe po mně. 

Tak prosím pěkně, všechno je jinak. Úroveň fastfoodů v USA pravděpodobně během a po covidu brutálně klesla a s Evropou se nedá srovnávat. I když jste jediný člověk ve frontě, rozhodně se nedočkáte svého jídla rychle. Zaměstnanci to mají úplně na háku - ještě aby ne, všichni vypadají, že je to jejich několikátý vedlejšák a jediný cíl je to tam přečkat. Záchody jsou zásadně zamčené, je tam nepořádek, v podstatě si vybíráte stůl, který vám zabere nejméně času si uklidit, protože čistý není většinou žádný, a i tak jste v podstatě za exoty, když jíte na místě. Normální je zjevně teď nakoupit přes okýnko a jíst v autě, takže za celou dobu jsme ani jednou nedostali ve fast-foodu jídlo na tácu, zásadně v papírové tašce. 

Horseshoe Bend (ne, není tam zábradlí)

Chcete-li se najíst na úrovni, budete muset do normální restaurace. Nejlepší zkušenost máme asi z již zmíněného steakhousu od Grand Canyonu, z příjemné restaurace v Boulder City, kde jsme byli na snídani, z Ray's Tavern (jediný trochu fajn lokál v absolutním zapadákově jménem Green River) a pak z jakéhosi malého nezávislého asijského bistra v širším centru Los Angeles. Ostatní je bída s nouzí. Uvedla bych příkladů asi víc, ale kvalita americké kuchyně je prostě tragická, a i když je někde třeba čisto, dobrá obsluha a jídlo chutná, velmi často mi potom z toho bylo zle. 

Naše půjčené auto :)

Logistika

Teď něco málo k tomu, jak jsme řešili věci - mohlo by pomoct komukoli, kdo se na podobnou dobrodružnou výpravu chystá po nás. 

Auto - když jsme googlili půjčovny a ceny dopředu, trochu jsme se zděsili. Nakonec se ale ukázalo, že auto jde úplně jednoduše (a o dost levněji, než co vyplivne google search) zarezervovat z jedné z půjčoven přímo na letišti, přes booking. Jelikož se nám v průběhu změnily plány, jednoduše jsme zavolali a zápujční dobu nám bez problému prodloužili a jen jsme doplatili rozdíl. Absolutní pohoda. Samozřejmě je tedy potřeba dopředu zařídit mezinárodní řidičák - my jsme řídili oba, střídali jsme se.

Wupatki National Monument

Telefony - jelikož jsme potřebovali data a přes ně tahat do auta navigaci, koupili jsme si měsíční předplacenou simkartu. Nabízí je různí operátoři, my se nakonec spokojili s T-mobilem (byl zkrátka jediný, kdo měl otevřeno v době, kdy jsme to potřebovali vyřešit). Je to asi jedno, u všech nejspíš narazíte na podobné problémy. Pokrytí mimo města - a že jsme toho najeli pouští docela dost - je místy opravdu smutné. Ale jakž takž nám to stačilo.

Platební karty - to už je asi obecně známý fakt, ve Státech se s normální platební kartou daleko nedostanete. Velká většina platebních terminálů akceptuje pouze kreditky. S tím je potřeba před cestou počítat.

Ještě jedna z Angels Landing Trailu - nope, ani tohle není foceno přes zábradlí

Budget

Tohle je asi věc, na kterou jsem musela po návratu odpovídat nejčastěji: na kolik nás ta sranda vyšla? Na to musím doporučit skvělou appku TravelSpend, máme přehled o všech výdajích i s barevnými grafíky :) Oproti úplně počátečnímu rozpočtu 100-150k celkem jsme se postupně dostali na 100k na člověka, a i tohle jsme nakonec (až v průběhu cesty) zvedli. Vyšlo nás to, se vším všudy, na necelých 250 tisíc za oba dohromady. 

Grand Canyon

To ale musím trochu vysvětlit. Zaprvé, rozhodně jsme nejeli low-cost. Nespali jsme v kempech ani v nejlevnějších motelech. Nakoupili jsme si hromadu suvenýrů a blbin. Dopřáli jsme si spoustu věcí "navíc", co fakt nebyly nezbytné, protože kdo ví, jestli se tam ještě někdy podíváme, a chtěli jsme si to prostě užít. A taky jsem si tam koupila nový notebook, protože to prostě vyšlo líp, než ho kupovat v Česku, a to vše je v tom započítáno. Tady tedy čísla, která jsou skutečně relevantní a mohla by vás zajímat (vše v CZK):

Letenky nás vyšly na 30.838,- (pro oba, včetně zavazadel a kravin okolo).

49.300,- je veškerá doprava po Americe, z toho cca 30 tisíc je pronájem auta na ty 3 týdny, 12,5 tisíce přiblině benzín, zbytek nějaké taxíky, parkování atd.

59.500,- (plus mínus, záleží na kurzu) je pak ubytování. Celkem jsme z těch 19 nocí byli 2x v airbnb (3 dny v San Franciscu a 3 dny v L.A.), zbytek všechno hotely, motely a inny přes booking. 

Přibližně 9.000,- jsme dali za sightseeing a vstupy - aby to ale nemátlo, z toho 1.000,- bylo za America the Beautiful Pass zmíněný výše, ten nám stačil skoro na všechno, pak cca 6.000,- jen vstup do Universal Studios parku v Los Angeles, a těch zbylých pár korun je tu a tam nějaká vyhlídka, na kterou AtB Pass nestačil, popř. rezervační poplatky na vstupy do národních parků.

Jídlo vyšlo na necelých 22.000,- restaurace + 6.600,- nákupy potravin (což spíš než plnohodnotné jídlo bylo často pití a mlsky na dlouhé hodiny za volantem) + 1.000,- kafe a koktejly.

A nějakých 7.000,- jsme dali za takové ty nezbytné "ostatní" věci - cestovní pojištění, obalení kufrů, měsíční simkarta, víza, mezinárodní řidičáky atp.

Všechno ostatní byly nákupy. Můj počítač, několik deskovek a rozšíření k deskovkám, magnetek z každého národního parku, pohledy, plyšový had a obří plyšový šnek (neptejte se), oblečení, nový kufr, poslání starého rozbitého kufru plného nákupů do Česka, hrníčky a další dárky, knížky... prostě kraviny.

A to by mělo být asi vše, nebo vše, co mě teď napadá, že by mohlo být důležité. 

Tak zas někdy :) adios