V první řadě bychom si měli ujasnit, že animované filmy zdaleka nejsou jen pro děti. S tím počítají i tvůrci, a ačkoli to možná začalo tak, že se pokusili udělat návštěvy kina trochu snesitelnější pro doprovázející rodiče, moc pěkně si rozšířili cílovou skupinu. Je také fakt, že dnešní dospěláci už jsou často z generace, která na filmech od Disney či Pixaru vyrůstala - a tvůrci na ni stále myslí, což je ultimátní win-win.

Já chodím na animáky do kina běžně, sama či s přáteli, stejně jako si je ráda pouštím doma. Animáky jsou naprosto skvělá "meducína" na špatnou náladu nebo i nemoci - když ležím doma s chřipkou či mi je jakkoli ouvej, animáky mi vždy zvednou náladu, přestanu myslet na bolístka a trápení a cítím se lépe. A i když některé z mainstreamových animáků mi nikdy k srdci nepřirostly (např. Toy Story, a ne, nestydím se za to), mám tu pro vás svůj naprosto subjektivní žebříček toho, co je ve světě "současných" kreslených pohádek podle mě nej.

1) Tangled (Na vlásku)

Naprosto nejlepší animák ever, nebo minimálně nejlepší disneyovka, patnáct hvězdiček z deseti. Zatím jsem na žádném filmu nebyla v kině víckrát než na Tangled (konkrétně 5x) a od té doby jsem ho viděla nesčetněkrát doma. Kdyby to vrátili do kin, jsem první, kdo si kupuje vstupenku. A i když je český dabing podle mě snesitelný (a to říkám o máločem), v originále má film parádní grády, spoustu nepřeložitelných vtipů a taky geniální soundtrack. Teď mě omluvte, jdu si zpívat a česat si u toho vlasy.

2) Moana (Vaiana)

Nikdy by mě nenapadlo, že propadnu Disney princeznám. I mladší ségře jsem kvůli tomu k smíchu. Ale úžasné animace, promyšlené vtipy, dokonalé soundtracky, dojemné happyendy a spousta skrytých ponaučení způsobily, že mě tvůrci v Disney mají omotanou kolem prstu... a ani se nebráním. Moanu jsem v kině viděla také několikrát, naštěstí šla v originále od začátku, a je to moje naprostá srdcovka :)

3) How to Train Your Dragon (Jak vycvičit draka)

Film, co mě hodně překvapil, hodně pobavil a dodnes na něj ráda koukám. Dokonce i s dabingem (jo, já). Draci jsou podle mě naprosto roztomilí a chrabří vikingové drakobijci jakbysmet. Rozhodně tenhle film patří k tomu nejlepšímu, co do mainstreamového animovaného světa patří.

4) Finding Nemo (Hledá se Nemo)

Pro čtvrté místo jsme sáhli trochu více do historie. Hledá se Nemo je nejspíš jediný film, který jsem nikdy neviděla jinak než s českým dabingem... a ani o to nestojím. (Z toho důvodu i trailer vkládám v CZ.) Český dabing tohoto filmu je geniální a kdysi - teď už bych to s takovou přesností nedala - jsme ho se ségrou uměly snad celý nazpaměť. Dodnes v běžné konverzaci používáme hlášky z filmu. Tenhle animák je totiž "naprostááá špica!" a asi bych si ho co nejdříve měla dát znovu, pro osvěžení paměti.

5) Wreck-It Ralph (Raubíř Ralf)

Podle mě žhavý kandidát na nejdojemnější animák. Jako typická žena, tedy emocionální bytost, nemám problém se rozbulet víceméně u čehokoli, Ralph je však sázkou na jistotu. Dojemný příběh o přátelství outsiderů, kteří na sebe v podstatě zbyli, hrdinů, kteří jsou ostatním pro smích... v prostředí staré arkádové herny, no, kdo neviděl, nedocení. Doporučuji (tedy aby bylo jasno, mluvím o prvním dílu) úplně všem.

6) Big Hero 6 (Velká šestka)

Bezdůvodně podceňovaný a rychle zapomenutý animák, co si zaslouží mnohem více pozornosti, než jí dostal, když před pár lety proletěl českými kiny. Akční, superhrdinský, ale současně plný milého a chytrého humoru, který zajišťuje Baymax, jenž by ve své rozkošnosti mohl konkurovat i Bezzubkovi z Jak vycvičit draka. Film navíc obsahuje naprosto výbornou potitulkovou scénou i Stana Leeho. Big Hero 6 je jednoduše kombinací všeho dobrého z animáků a všeho dobrého z komiksových superhrdinských akčňáků.

7) Ratatouille

Animák pro ty, kteří mají rádi jídlo (jako já) a cestování (asi taky já). Příběh vypráví o trdlu, co se úplnou náhodou dostane do kuchyně slavného pařížského šéfkuchaře, i když vařit absolutně neumí, a o krysákovi, co vaření miluje, ale není mu to souzeno.. protože to je krysa. Další nečekané přátelství, navíc láska v prostředí Paříže... a hlavní roli ve filmu v podstatě hraje jídlo. No co vám budu, tento film snad natočili (naanimovali?) pro mě.

8) Song of the Sea (Píseň moře)

Tak trochu jiný animák - grafika, kterou s nějakým Pixarem či Disney nemá smysl srovnávat. Kašlat na mainstream, tohle je nejkouzelnější, nejpoetičtější, nejroztomilejší animák, který vypráví příběh keltské mytologie o selkie, což je něco jako mořská víla v tulení kůži, kterou jde uvěznit tím, že jí kožíšek seberete. Něco jako s Dobbyho ponožkou, když selkie svůj tulení kožich získá zpět, získá tím i svobodu.

9) The Secret of Kells (Brendan a tajemství Kellsu)

Když už jsme u filmů Tomma Moora, musím samozřejmě zmínit i Secret of Kells, další z naprosto nádherných pohádek inspirovaných severskou mytologií, stejně jako dodnes slavnými Kellskými středověkými knižními malbami. Tyto dva filmy, ačkoli do zbytku seznamu absolutně nezapadají, pořád patří mezi mé nejoblíbenější animáky, a pokud jste je neviděli, určitě se podívejte. To jsou filmy, co prostě pohladí po duši :)

10) The Secret Life of Pets (Tajný život mazlíčků)

Na rozdíl od většiny ostatních jmenovaných, zde mám na mysli oba dva díly. Přiznávám se, že jsem je zatím vždy viděla ve společnosti super lidí a pár kapek alkoholu, což však nepochybně jen podtrhlo můj zážitek. Mazlíčci jsou legrace taková, že jsem v kině málem smíchy spadla ze sedačky. I když nemají zas tak dobré hodnocení, každý, kdo kdy měl psa, kočku či jiného mazlíčka (a že já jich měla spousty), se určitě zasměje, protože jejich typické charakterové vlastnosti jsou zobrazeny do puntíku přesně.

BONUS - Skutečně nejlepší animák

The Little Prince (Malý princ)

Proč není prostě na vrcholu žebříčku? Tenhle film je mimo žebříček. Nemůžu se na něj dívat nijak často, ve skutečnosti jsem ho viděla teprve dvakrát a zase si to nějakou dobu pošetřím. Malý princ je knížka, která mě provází celým životem, a teď se z toho - nejspíš bohužel - stal i díky filmu mainstream, knihkupectví jsou plná merche, hrníčků, bločků, tašek... aspoň že zachovali původní vizuál.

Malý princ byl první knížka, co mě rozbrečela. Pamatuju si to jako včera. Tehdy jsem ještě vůbec nechápala, o čem to je, vím, že jsem nad tím i přemýšlela, a tehdy jsem si na dítě na prvním stupni ZŠ celkem rozumně řekla, že to třeba pochopím časem. Ale i tak se mě to hluboce dotklo. A tento film mi dělá totéž. Něžně, opatrně hraje na struny mojí duše, jako by se snažil mi neublížit, ale přesto napřímo a důrazně poukázat na všechna moje bolístka. Na moje strachy. Na můj život a všechno, co je s ním špatně. Miluju tu knihu, miluju ten film, ale opravdu brečím od začátku do konce, proto si také dávkuju dívání jednou za několik let.

Tento film není součástí žebříčku, protože se na něj nekoukám, když potřebuju rozveselit, rozptýlit mysl, aby se tělo mohlo uzdravovat, když potřebuju odlehčit náladu nebo si odpočinout. Na Malého prince koukám, když potřebuju připomenout, co jsem zapomněla. Když potřebuju poodstoupit a podívat se na svůj život z jiné perspektivy, když potřebuju nastavit zrcadlo, uvědomit si automatické chování, které jsem se naučila v sebeobraně, ale nyní mě už nechrání před nebezpečím, ale brání mi žít. Koukám na něj, když nedokážu pojmenovat svoje strachy, a tudíž jim nemohu čelit. Koukám na něj, jen když se dlouho cítím jen jako loutka zmítaná okolnostmi a potřebuju nějaký impuls, něco, co se zaručeně dotkne mého srdce a zase mě to probudí k životu.


Každopádně pro ty, kteří moje poetické kecavo nedávají a nemůžou se s něčím takovým ztotožnit: Představte si Malého prince na nultém místě, před všemi ostatními animáky. A rozhodně se na něj podívejte, pokud jste ještě neviděli.

To je vše z mého výběru, uvidíme, co se mi podaří sepsat příště. Do té doby se mějte krásně :)